Území Skotské západní vysočiny (West Highland) bylo v roce 1940 vybráno britskou zpravodajskou a sabotážní organizací SOE (Special Operations Executive) za výcvikovou oblast jednotek Commados pro nácvik guerillovských a výsadkových metod boje a technik přežití. Zde byli mimo dobrovolníků z řad civilistů a vojáků z Velké Británie, Francie, Norska, Polska připravováni i vybraní příslušníci tehdejší československé armády.

 Centrum výcviku našich příslušníků umístila SOE na pobřeží severozápadního Skotska u osady Arisaig. Místo bylo stranou osídlených oblastí, přístupné po jediné silnici a železniční trati, kde každý cizí návštěvník byl okamžitě podezřelý, a navíc s několika velkými usedlostmi, vhodnými jako ubytovací základny. Ve dvanácti kurzech se zde od 17. července 1941 do 17. dubna 1943 vystřídalo 252 českých a slovenských dobrovolníků. Cesta pro ně začínala ve skotském Glasgow, vlakem do Fort William a přístavu Mallaig, ze kterého byli odváženi auty do svých výcvikových základen. První kurzy byly umístěny na farmu Garramor (STS25a), další pak na Camusdarrach (označení STS25b) a Traigh House (STS25c). Kurzům v období 17. 7. – 19. 11. 1941 velel major Young (instruktoři 2nd Lt Crosby, Lt Hamilton), 17. 7. 1942 – 17. 4. 1943 kapitán Millar (instruktoři Lt Hodgar, Lt Maxwell, Lt Nicholson, Lt Allan, Lt Heyland, Lt Balfourd-Melville). V období 22. 8. 1942 až do konce kurzů 17. 4. 1943 byl také instruktorem Lieutenant, pozdější generál, Anton Petrák.

Následující paradesantní výcvik probíhal v Ringway u Manchesteru a další doškolení v jižní Anglii. Celkem bylo naplánováno čtyřicet osm výsadků, provedeno jich bylo devětatřicet za účasti více než stovky parašutistů. Cílem výsadků byl nejen Protektorát Čechy a Morava, ale také Francie, Itálie, Slovensko nebo Jugoslávie. Mnozí z těch, kteří prošli tvrdým výcvikem ve Skotsku, se nedožili konce války. Umírali při bojových operacích, v mučírnách Gestapa, na popravištích, nebo v koncentračních táborech. Ale ani ti, kteří se dožili konce války, neměli vyhráno. Podobný osud mnohé z nich potkal v komunistických věznicích.

Památník ve skotském Arisaigu, jako vzpomínku na stovky českých a slovenských vojáků, kteří se zde, na severozápadním pobřeží Skotska, cvičili v letech 1941–1943 v boji proti nacistům, nechaly postavit česko-skotská charita Czech Memorial a Sdružení pro výstavbu památníku československým vojákům ve Skotsku, o.s.

Vlastní památník, který je vytesán ze šedomodrého sedlčanského granodioritu, navrhl akademický sochař Josef Vajce a vypracoval jej Kamenický závod Oldřich Svoboda nástupci s.r.o. (nyní Kámen Pečky s.r.o.) v Pečkách. Zobrazuje padák těsně po přistání, monumentálnost památníku je zjemněna květinovým motivem v přední části. Základní kámen a model památníku požehnal při své návštěvě České republiky 27. září 2009 v Brně-Tuřanech Svatý otec Benedikt XVI.

Památník byl před odhalením zabalen symbolicky do padáku, který poskytl 43. výsadkový prapor v Chrudimi. Slavnostně odhalen byl symbolicky na Den válečných veteránů 11. listopadu 2009 v 11 hodin.

Záštitu výstavbě památníku udělili prezident České republiky Václav Klaus a ve Skotsku Lord High Commissioner The Rt Hon. George Reid. Svoji podporu vyjádřili mimo jiné i místopředseda vlády a ministr obrany Martin Barták, ministr zahraničních věcí České republiky Jan Kohout a jeho předchůdce Karel Schwarzenberg, historici, řada občanských sdružení a spolků, politici obou zemí, významné osobnosti z oblasti kultury, rodná města a obce parašutistů a mnoho jednotlivců. Projekt vyjádřením své podpory mimořádně poctila Její královská Výsost Princezna Anna.

SOE - nová organizace pro koordinování, podněcování, řízení a pomáhání vlastencům z utiskovaných zemí… potřebujeme naprosté utajení, určitě fanatické nadšení… naprostou politickou spolehlivost.

Dr. Hugh Dalton, ministr pro hospodářskou válku, červenec 1940

 Special Operation Executive – SOE (Výbor pro zvláštní operace), sídlící v Londýně, vysílal do nacisty okupované Evropy tajné agenty s úkolem podporovat a organizovat odbojové skupiny, shromažďovat informace a provádět sabotáže a atentáty. Byla to extrémně nebezpečná práce a mnoho agentů padlo do rukou Gestapa nebo SS. Na konci války měl SOE na kontě několik významných úspěchů, i když nikdy nedosáhl ambiciózního cíle „zapálit Evropu“, stanoveného ministerským předsedou Winstonem Churchillem.

Útvar speciálních operací byl založen v červenci 1940 jako výraz Churchillova odhodlání bojovat s nepřítelem i za těch nejnevýhodnějších podmínek. Po porážce britské a francouzské armády získalo Německo a jeho spojenci nespornou vojenskou nadvládu nad kontinentální Evropou. Britská vláda si nepředstavovala nic menšího, než celokontinentální revoluční povstání proti nacistům a pronacistickým režimům. Ministr pro hospodářskou válku Dr. Hugh Dalton, do jehož sféry působnosti byl SOE zařazen, předvídal vytvoření hnutí podobných severoirské Sinn Fein, nebo čínských Mao Ce-tungových guerill a živení průmyslových a vojenských sabotáží, agitací, stávek dělníků, neustálé propagandy, teroristických útoků proti zrádcům a německým vůdcům, bojkotů a demonstrací s cílem postavit se hrozbě představované Hitlerem.

 Projekt speciálních výsadkových operací na území Protektorátu Čechy a Morava se začal utvářet koncem roku 1940 ve Velké Británii. Tehdejší vývoj válečných událostí se vyvíjel ve prospěch nacistického Německa, jehož vojska ovládla takřka celou Evropu, a bylo potřeba nalézt efektivní způsob k podpoře domácího ilegálního odbojového hnutí a posílení rádiového spojení s Londýnem. Původně byl čs. výsadkový program zamýšlen jako vhodný způsob dopravy sabotážního materiálu a vycvičených radiotelegrafistů, kteří se měli po seskoku dát k dispozici domácímu odboji, ale v průběhu roku 1941 vykrystalizoval nový záměr: parašutisté sami měli vytvářet vlastní zpravodajské sítě a provádět sabotážní útoky proti vybraným cílům. Protože veškerý kontakt s okupovanou vlastí (kurýrní a rádiový) měl v kompetenci II. (zpravodajský) odbor exilového Ministerstva národní obrany (MNO) v Londýně v čele s plukovníkem generálního štábu Františkem Moravcem, vycházela iniciativa vysílání parašutistů právě odtud a celý program zde byl soustředěn až do konce války. V květnu 1941 začal řízený nábor dobrovolníků z řad Československé smíšené brigády, jenž měl vytipovat patřičné množství vojáků schopných k nasazení v týlu nepřítele, ať už v Protektorátu, nebo v jiné okupované zemi.

                  V létě 1941 vznikla organizační jednotka, která ve spolupráci s britským Výborem pro zvláštní operace (Special Operations Executive – SOE) a britskou zpravodajskou službou (Secret Intelligence Service – SIS) prováděla výběr, výcvik a celkovou přípravu čs. parašutistů – zvláštní skupina D. První dobrovolníci nastupovali do utajovaných výcvikových kurzů u obce Arisaig v oblasti severozápadního Skotska od poloviny roku 1941. Do roku 1943 prošlo těmito speciálními kurzy na 300 československých důstojníků, rotmistrů a poddůstojníků. Pod dohledem britských a později i českých instruktorů prodělávali náročný výcvik fyzické zdatnosti, cvičili se v boji muže proti muži, ve střelbě a užití trhavin, v obsluze radiostanic a zejména absolvovali seskoky padákem (v Ringway u Manchesteru). Každý, kdo úspěšně zakončil výcvik, mohl na pravém rameni uniformy (pod nášivkou CZECHOSLOVAKIA) hrdě nosit odznak absolventa výsadkového kurzu – bílý hedvábný padáček, sevřený modrými perutěmi. Nešlo ale jen o tento viditelný symbol. Drtivá většina frekventantů, vedena národním cítěním a neokázalým vlastenectvím, byla rozhodnuta splnit stanovené úkoly se ctí a odpovědností vojáka.

PhDr. Jan Břečka, Brno 2010